Vzpomínky vlčice

Ten týden byl zvláštní. Celkově byl hrozně zmatený. Cítila jsem se hrozně slabá a přitom tak strašně silná. Nechápala jsem, co se se mnou děje. A když už to vypadalo, že zase budu v pořádku, tak se můj stav zhoršil. Po dvou dnech, co jsme se nastěhovali s Azem k sobě, jsem se mu s tímto svěřila. Byli jsme zrovna venku, procházeli se po pláži, pozorovali západ slunce. A teprve tehdy jsem zjistila, jaké tajemství přede mnou měl. „Cože? Vlkodlak?“ otázala jsem ho se smíchem. „ Neblázni, Almi, žij realitou,... Zobrazit více